Náš příběh je zcela obyčejný a nic zajímavého od něj nečekejte.
Celé to začalo koncem léta 2005, kdy mě kamarád Marek Gebala vytáhl na wakeboard. Tenkrát jsem se ho ptal asi tak jako ještě spousta lidí dnes. A co to je? Řek, neptej se a pojeď. Druhý den, jsme přijeli do Vraného nad Vltavou, kde měl pan Škoda (FOTO ŠKODA), zakotvenou lyžařskou loď, protože byl vášnivím vodním lyžařem. Stejně tak i jeho synové. Přivítal nás tam pan Halva. Řídil tam vodní elektrárnu, bydlel a když měl čas, tak řídil loď. Po prvních pár jízdách, moment byly to vlastně jen 2 jízdy 😀 jsem tomu propadl. Necelých 20 minut za lodí byl zlom v mojí budoucnosti. Jenže to jsem tenkrát ještě nevěděl co přijde. Takže další 2 návštěvy už byla potřeba si koupit vlastní vybavení a začít se učit. Pan Halva, nás nasměroval na jeho syna Petra. A my jeli na kemp na Náklo u Olomouce. První setkání, první trénink, první párty. Následoval první wakeboard z výprodeje v Německu vyžebraný přes známého co věděl, kde ho v německu koupit. Facebook nebyl a e-shopy byly sotva na základní produkty. Natož na sport, který znalo jen pár skalních jezdců. Petr v té době už měl s kamarádem Tomášem Malířem mrtví online magazín www.wakemag.cz , který nikdo neznal a vlastně ani nepotřeboval znát. Nebyla tu totiž žádná klientela. Petr měl taky s kamarádem Robertem Paulem z Brna dohodu na odebírání produktů Liquid Force z německé distribuce. Jenže se jim jen hromadilo zboží a skoro nikdo nekupoval. A přesto bylo nutné dělat minimální odběr, který neměli komu prodat. No a tady to asi celé začalo. Když jsem se dostal na Náklo mezi Petra Halvu, Petra Hekrleho a Roberta Paula jako už kámoš a parťák a společník v chatce nad tyrkysovou vodou s wakeboardovou lodí Super Air Nautic 210, dohodl jsem se, že to s Petrem místo Roberta a Tomáše rozjedeme. Založili jsme novou obchodní společnost a k tomu pak právě tuhle neziskovou WSC. No je nadšení bylo z počátku veliké, pořádali jsme různé události jako třeba akci v Mělicích u Pardubic s názvem ONE WAKE. Popravdě to byla nadčasová akce. A jeden obrovskej mejdan. Pozvali jsme kamarády ze zahraničí, jako třeba Patricka Hernlera s jeho mladším bráchou Dominikem, Marcela Bokra, Philppa Turbu celou českou lodní scénu včetně Jardy Pelíška nebo Zděněk Šefčík (Pepík). Byla to tak velká párty, že hlavní cenu motocykl Kentoya, kterou nám věnoval Tomáš Vejsada, někdo v noci ukradl z pódia. No a my mysleli, že naším wekamag magazínem spasíme svět. No nespasili, ale už asi víte :DDDD. Takže jsme museli vše začít jinak. Museli jsme sehnat peníze na investice a ořezat výdaje. Tady už to Petr Halva nezvládl a já šel dál sám. Nechtěl jsem to vzdát. Žil jsem tím natolik, že jsem tomu prostě věřil. Takže přišla na řadu škola. Wakeboardová škola. A tu jsme začal dělat rovnou už na vleku. Náklady na provoz lodě byli příliš vysoké na to, aby jsem sehnal dost lidí do školy a naučil je jezdit a ještě něco zbylo. No sice první roky nikdy nezbylo, protože jsme stále něco nakupovali. No museli jsme, když jsme začínali úplně od nuly. Seděli jsme vedle půjčené dodávky pod plachtou, kterou vzala bouřka. Tak vypadal náš začátek. Asi jsem měl štěstí nebo jsem byl tak zapálený, že jsem to nechtěl vzdát a začal na sebe nabalovat další zapálené wejkaře. No tam se to začalo pomalu posouvat. Největší zlom v kvalitě kempů nastal ve chvíli, kdy jsme vytvořili partičku s Liborem Fišerem, Davidem Šourkem, Lindou Kolblovou a hlavně Mistrem sportu a anatomie Kubou Poncarem. Parťák Dominika Kotenová nám stála za zády a hlídala nás než se odstěhoval do Austrálie. Tenhle tým nastavil wakekemp.cz na úroveň jaká v ČR není jinde do dnes. Zapomněl jsem vám říci, že všechny ty kempy až na 2 vyjímky byli celá ta léta na nejlepším českém vleku ve Wild Wake Ski (dnes Wild Wake Park) v německém Schwandorfu, kde jsme prožili nejlepší kus života. Tolik lidí, kolik jsme tam naučili jezdit, tolik kamarádů, které jsme si tam vytvořili. To už asi nic nepřekoná. A to díky naprosto fantastické rodině Wildů, která vlek vlastní a provozuje. Nechci aby to vyznělo špatně, ale u nás se učili fakt skoro všichni u koho se teď v ČR můžete učit nebo mají oddíl nebo provozují sportoviště a nebo jen tak sportují. Během kempů jsme tam byli třeba 6 týdnu v kuse. Prázdniny jako na základce. O tom vy mohl vyprávět třeba Ondra Mlčoch nebo naše Linda :). Jo taková pecka na atmosféru to byla. V té době jsme se pustili do vytvoření oficiálního národního svazu. Cesty byli 2. Buď vytvořit vše od nuly a hádat se na scéně se Svazem vodního lyžování nebo se k nim přidat. Jsem velmi rád, že jsme šli cestou přidání se. Sice jsme se na první valné hromadě pošťuchovali ve dveřích, ale nakonec se nám povedlo změnit strukturu svazu, název i logo. A za tohle musím lyžařům vážně poděkovat. Luděk Novák ikona celé historie českého vodního lyžování nás i přes nechuť k wakeboardingu naučil mnoho věcí a především nám opravdu pomohl. Díky tomu jsme začali pořádat nejen běžné závody, ale hlavně Mistrovství České Republiky a Národní pohár. V té době se k nám přidala náš mentor dobrých cest Klára Dobišová, která nám nastavila nejen obsah na Wakemagu, ale také trendy směr a další velký úsměv na tváři. Oba druhy závodu jsme pořádali někdy i ve stejném roce. Jo byla to makačka. S tím nám začal pomáhat i Jakub Tomanek, který se začal hodně věnovat CWWF a postu rozhodčího. Tedy hlavně pro výše zmiňovaný tým. Bez nich by to nikdy nebylo. S tím souvisí i vznik českých pravidel pro vlekový wakeboarding, která jsme vytvořili na základě zahraničních pravidel a společně s Michalem Urbanem upravili pro ČR. No a naši závodníci začali závodit. Stále k dnešnímu dni máme nejúspěšnější wakeboardový tým v ČR. U nás v týmu je třeba vice mistryně světa a mistryně evropy Veronika (Veja) Holubová, ///// Linda doplnit //////, Mates Blahovec, Zděněk Mrštný, Honzík Rasl, Vašek Hanuš, Natálka Knechtová nebo dříve Matěj Štěpánek. Došlo to tak daleko, že jsme pořádali i seminář pro rozhodčí. A do toho začali vytvářet sportoviště, aby bylo všechny ty závody a výlety z čeho platit. Napřed jsme postavili malý vlek v Plzni na Borské přehradě. V té době jsme začali spolupracovat se společností Wakemaster. je to první a jediný český výrobce vleků na vodní lyžování a wakeboarding. Kluci Jan Veselý a Petr Blažek do toho wakrboardingu totiž vstoupili úplně stejně najivně jako my. Jejich první vlek WM01, tedy malý dvou-sloupý vlek byl technicky vůbec nejlepší na světě. No a my měli hned druhý vyrobený kus. A ten právě stál v Plzni. Ale jen jedno léto. Pak jsme ho odvezli na závody do Prahy, Ty závody se konali v roce 2013. A ten náš vlek tam stál asi 2-3 týdny. Byl to historicky první vlek na wakeboarding a vodní lyžování postavený v Praze. Jenže plánovaná výstavba na Džbáně nás vyhnala pryč. A tak jsme se usadili na Hostivařské přehradě. Po pár letech se klukům z -Wakemastru podařilo dostat zpět na Džbán, když město výstavbu zrušilo. No to my jsme už rozjížděli Hostivař naplno. Provoz nejen vleku, ale i občerstvení, půjčovny padleboardu, lodiček, šlapadel, plážového volejbalu a vlastně všech sportovních aktivit na Hostivařské přehradě, se začal prolínat s provozem v Chomutově. Tehdy jsme se dostali k nájmu areálu od společnosti, která měla nájemní smlouvu s městem. Po první úspěšné sezoně, se ale začali dít špatné věci. Vlek, který byl postavený jako první v ČR v roce 1989 se začal sypat jako domeček z karet. 5 sezón nám trvalo, než jsme přesvědčili město, že vlek má budoucnost a je třeba ho celý kompletně zrekonstruovat. Díky skvělým lidem ve vedení města a především lidem z jednotlivých odborů a hlavně našeho stěžejního odboru Majetku města se po těžkém období, vlek kompletně zrekonstruovat. Zbavili jsme se neodborných opravářů, kteří byli sice zapálení, ale vleku prostě nerozuměli a přivedli společnost Wakemaster, která je vážně jediným odborníkem v ČR. Během té smutné doby, jsme z finančních důvodů, byli nucení opustit MČR a závody, snížili rozvoj sportu a mládeže a přestali zásobovat wakemag. A to už jsme v dnešním roce. V roce 2021 a my se opět můžeme nadechnout a díky půjčkám celé to kolo zase roztočit a věřit, jsme se to za ty roky už naučili dělat jak se má a mohli se o vás s radostí postarat. Nejen v Chomutově, na Hostivaři, ve Schwandorfu na wakempu, ale i na závodech MČR po velké pauze letos srpnu v roce 2021 v Chomutově.
Všech, kteří se na celém vývoji podíleli bych chtěl moc a moc poděkovat a říct, že si jich vážím, protože nebýt jich, tak dnešní scéna nevypadala tak jak vypadá. Všichni jsou nepochybnými pilíři české wakeboardové scény.
Děkuji
Jirka Heller
